Hodonín 2020
prvýkrát som s paničkou na dovolenke. je s nami náš kamarát Jindro, ktorý tu bude robiť mojej paničke asistenta. chce si to vraj skúsiť, tak som zvedavý, v čom to bude spočívať. prišli sme do Hodonína, ubytovali sme sa v malom domčeku, kde boli stále otvorené dvere a tak možem chodiť voľne, hore - dole. areál má krásnu trávičku a veľké, zavreté dvere. išiel by som aj za ne, ale možno by som sa v tomto cudzom mestečku stratil. je tu veľa nových, voňavých pachov, veľa nových dvojnožcov, tak hovorím ľuďom a ešte poriadne veľká kopa psích kamošov. fuj! ale som sa zľakol! veď je tu ten najvyšší vodca smečky, ktorého volajú Milan Dvořák. hádam ma zas nechce vziať do toho veľkého Brna. zvítal sa s paničkou a Jindrom a na mňa sa usmial a to je všetko. na šťastie ma panička vzala so sebou a išla si vybaľovať veci. potom som dostal plnú misku granuliek a pochopil som, že ostanem pri mojej paničke, ktorú som si celkom obľúbil. napokon ona ma viac potrebuje, ako ten vodca Milan. no nie?! hav!
pozerám, pozerám a vidím akési podobné nožky, ako mám ja a ešte aj voňa je známa. zbystrím uši a cudzia pani sa pýta, koľko mám rokov. moja panička hovorí, že tri. ale aj moj Amur má tri ročky. slovo dalo slovo a zrazu sme všetci vedeli, že sme stretli mojho bračeka. tobola pre mňa radosť! hneď sme sa spolu pustili do šantenia. chvíľu jeden dole, potom zas druhý a uživali sme si to ohromne. svet je naozaj malý, ako hovorí moja panička. Ale keby sme nevycestovali, nikdy by sme sa nestretli.
pozerám, pozerám, ale na voľný výbeh to nevyzerá. dvojnožci sedia, my chlpáči ležíme, čakámečo bude. veru, veru, bude to tréning po meste. nevadí, vlastne pracujem celkom rád. a aspoň dostanem dobručké pamlsky za všetky zvládnuté povely. jój, dobroty tie moj jazýček miluje!
trošku som žiarlil a trošku som sa bál, že ma panička vymení za vlčiačku laru.je to také milé mláďatko, ktoré každý deň niekoľkokrát prišlo do našej izby. panička ju vždy hladila a krásne ku nej hovorila. presne tak ako ku mne. dobre som počúval a pochopil som, že to je prvý vlčiak ktorého sa nebojí a nemá pred ním veľký rešpekt.a napokon domov som šiel s paničkou ja a nie kamoška lara.
panička má skříň s poličkami a v každé má něco uloženy. tam se už nevejdu. lehl jsem si tu, do Jindrovi skříně a není to nejhorší. ale když tak přemýšlím, na pelíšku doma je to nejlepší. ještě by se mi líbila paničkina postel, ale tam nesmím ani zde a ani doma. panička říká, že řád musí být! Hav!
našel jsem už na zemi rozsypané buráky, což je rádi jedí dvounožci. Olízl jsem to, ale popravdě, nechutná mi to. ale táhnout se o gumový Burák se Psionu kámoškou, to mě baví! druhý den jsme ho už neměli, protože jsme ho tříští. panička nemá ráda, když sním nestravitelné věci a proto určitě skončil v koši. v Hodoníně jsme se opravdu měli báječně, nejen při dovádění, ale a jsme se toho hodně naučili. mnoho nových, delikátních pachů, mnoho zážitků a také hodně kámošů a kamošiek. a všiml jsem si, že i paničce a její kamarádovi Jindra tam bylo fajn.
ušlo veľa vody zjedol som veľa granuliek a pamlskov naučil som sa nové veci, zmúdrel som a už sa menej bojím búrky a rachotu na nový rok je leto a ja sa pomaly chystám na nový pobyt v hodoníne, na morave, teda vzhľadom kde žijem v hradci králové, tak v zahraničíešteže my psíci nemusíme nosiť rúškoinak by sa mi ťažko hovorilo hav, hav!
